Přemýšlíte někdy, co se vlastně děje na upravených zahradách a za nablýskanými okny vilek na předměstích? Doufáte v idylu a barvotiskové štěstí jako z reklamy na střešní okna? Nebo tušíte, že ne vše je tak dokonalé, jako fasády, kolem kterých procházíte? V „naší“ ulici se sešly tři ženy v kritické životní situaci, každá je jiná, ale možná proto je pojí velmi silné přátelské pouto. Mohou jedna druhou vyslechnout, poradit si, nebo si dát třeba na zahradě, poházené dětskými hračkami bramborák. Anebo víno. Otevírá se před námi příběh o lásce, velkém zklamání a ještě větší důvěře. A také o tom, že když někomu vezmete naději, začne se topit. V sobě, v alkoholu…
Ukázka z knihy
Souboj s jinou ženou o svého Muzikanta jsem díky shodě náhod prohrála. Bylo na čase válečné pole vyklidit i se všemi zbytky a pozůstatky. Vyhlásit čas klidu a míru. Nastolit období smíru se životem. Srovnat se. Narovnat se.
Vždyť co je na tom, proboha, pořád tak těžkého?
A já to dám! Dám!
Jen je třeba dolít palivo.
A tak si připíjím na kuráž.
Pro jistotu ještě jednou.
A do druhé nohy.
Je to tak jednoduché.
Ještě poslední skleničku, abych to všechno lépe rozchodila.
Je to otázka dvoudenní hospitalizace v nemocnici, uvažuji. Ani se nestihnu pořádně vyspat. Jen mi odeberou z útrob kus zformované tkáně se zbytky po Muzikantovi. S jeho ostatky. A já mu pak vystrojím pompézní pohřeb. Se vším všudy. Jak se sluší a patří. Napřed se rozloučím s láskou, potom s ním a se vším, co po něm nezbude. Jeho zbytky si nechám vypreparovat ze srdce, z hlavy a z rozkroku.
Dopila jsem skleničku.
Nebude to tak těžké. Pan doktor ošetří, pofouká bolístku a zalepí ránu. Ozdraví tělo i duši a čas všechno zhojí do zapomnění.
Těším se, až zase budu zdravá a nezranitelná.
Sebevědomá a ctižádostivá. Taková, jaká jsem bývala kdysi. Samostatná žena. Matka krásné dcery. Silná jednotka hnaná vpřed. Zpátky ni krok.
Už mi hrabe, uvědomila jsem si opile. Podívala jsem se na zbytek vína v láhvi. Má cenu tu trošku schovávat?
Ne, nemá. Tak jako nemá cenu víc věcí v životě. Anebo naopak. Některé věci mají větší cenu, než by ve skutečnosti měly mít. Je mi to jedno. Jsem opilá. Dolévám si poslední kapky sytě červeného vína.
Tak, a je to. Dobrou noc. Zítra bude líp.
Zítra nebylo líp. Ani pozítří. Stálo to za hovno. Zabila jsem své dítě.
