Práce, nemocný a postupně na život rezignující manžel, kamarádka, které se průběžně rozpadá a zase skládá vztah… To je na jednu ženu mnohdy opravdu moc. A řešení? Dovolená! Do hor, k moři, za poznáním a hranice všedních dnů. Odpočinek, noví zajímaví lidé a znovu načerpaná energie. S odjezdem pečující ženy i manžel nakonec sezná, že rezignace není zrovna ideální životní postoj a vše se zdá v lepší obracet…
Nic ale není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát! Když se oběma kamarádkám připlete do cesty sympatický a pohledný průvodce, teplá letní noc, šumící moře a sklenka vína, začnou se dít věci. Kdo z nastalé situace vyjde jako vítěz? A mají vlastně letní lásky vítěze?
Ukázka z knihy:
Heřman tupě zíral na dveře, které se před okamžikem za Milenou tiše zavřely. Skličující pocit ho obemknul celou svojí silou. Poprvé v životě to nezvládl.
Chtěl ji. Tak strašně ji chtěl.
Jenomže v tomto představení měl účinkovat jen pár okamžiků. Měl se mihnout na pódiu a dobře sehrát svoji úlohu. Zpestřit děj milostnou zápletkou a odkráčet zpět se zdviženou hlavou do zákulisí. Celé dějství pojednávalo o jiných postavách. Účinkující měli rozděleny svoje role a Heřman měl jen na chvíli alternovat za kolegu, kterého nikdy neviděl a který byl životním partnerem jeho milenky. Milenky, kterou si za těch několik málo okamžiků zamiloval natolik, že začal přemýšlet o změně svého života. Ale uměl by to vůbec? Uměl by s někým sdílet svůj život, své pocity, své problémy? Svoji kuchyň a koupelnu? Dokázal by se vzdát svého života, svých zvyklostí a svých kořistí? Začít žít život někoho jiného?
Jeho teritorium bylo příliš rozsáhlé. Nedokázal by svůj svět ořezat o všechny kontinenty, vypustit z něj řeky a všechny více i méně prokleté hory nechat srovnat se zemí. Nedokázal by svůj život okleštit na několik metrů čtverečních a na těch se dennodenně pohybovat. Vymodelovat svět do několika stěn s okny, silnicí vedoucí někam do kanceláře kolem obchodu s potravinami. Zhustit přírodu do ledkové obrazovky se stopadesáticentimetrovou úhlopříčkou a vůni eukalyptu kupovat v malých lahvičkách.
Příliš bolestně si uvědomoval hloubku propasti, která vzniká mezi ním a ženou, se kterou měl poprvé v životě pocit, že dokáže milovat. Se kterou poprvé poznal sílu lásky, vzájemnosti, pronikání jednoho do druhého. Toužení, nenasytnost, odevzdanost. Neplánovanou, nepředstíranou, přerůstající přes hlavu a zdravý rozum.
Co všechno by byl ale pro svoji lásku a její naplnění schopen udělat? Vzdát se svého cestování, které bylo smyslem jeho života? Všech těch cest, které sám zmapoval, vytvořil a realizoval? Těžce nabitých a získaných znalostí, které předával dál a to dávalo význam jeho životu? Propast mezi ním a ženou, kterou nečekaně potkal a se kterou prožil tak závratné okamžiky, pro které neměl pochopitelné vysvětlení, byla příliš hluboká. Byla hluboká, obehnaná nezdolatelnými horami a strmými kaňony, v jejichž korytech klokotaly vody s nebezpečnou erozní silou, ohraničená hranicemi států s ostnatými dráty.
Především však byla nepřekročitelná stovkami kilometrů jeho života vedoucího odnikud nikam.
